Je v životě možné nedělat chyby?

25. června 2018 v 10:38 | Drýmr |  life
Ráda bych se s vámi dnes podělila o další zpracování mých neuspořádaných myšlenek.
Chyby si vyčítáme všichni. Všichni je děláme, někteří menší, někteří větší, někteří více či méně, ale děláme.
Je však možné je nedělat?

Mám dnes v plánu zabývat se pár nejčastějšími dotazy, na které se velká většina z nás ptá v situacích, kdy se vyrovnává s problémem ať už svým, nebo někoho jiného. Je chybování lidské? Proč děláme chyby? Je to karma? A jak vlastně poznám správné rozhodnutí od toho špatného?
"To máš za to, že jsi mi šlápla na nohu." Jeden z prvních náznaků karmických pravidel v mém životě. Věta mi byla řečena po tom, co jsem zakopla a "nechytila zajíce", pár okamžiků po tom, co jsem šlápla spolužákovi ze školky na palec. Ať už jsem mu na nohu opravdu šlápla nebo ne, či ze strachu z pavouka v koupelně probudila rodiče a desítky dalších podobných případů, skončilo mi v klíně okamžité sarkastické "to máš za to", pokud jsem následně sama zažila nepříjemnou věc. V té době to pro mě bylo pouze posmívání a dalo by se říci možná i prokletí, kterým mě strašili všichni kolem za cílem preventivního vyhýbání se špatným skutkům.
Až po několika letech se ke mně dostalo slovo Karma. Pro mne to nejprve bylo pouze neznámé slovíčko z filmu Pelíšky, poprvé se mi však jeho význam otevřel až v dospívání, kdy se z mých dětských problémů staly takové více podobné těm, co měli dospělí. První zklamání, první slzy a bezesporu i první lásky. Aneb čas, kdy jsem začala dělat rozhodnutí, která mohla ovlivnit celý můj život. I ta špatná, bohužel.
Na wikipedii je karma popsána jako etický přírodní zákon příčiny a následku. Laicky řečeno; každá špatná věc, kterou provedeme, se nám dříve nebo později vrátí ve stejném, ne-li horším měřítku. A to může být pěkně nepříjemné. Stejně to platí i s věcmi dobrými - pokud se budeme chovat podle morálních zvyklostí, budou se nám dít věci dobré. Každý si může vybrat, zda bude na karmu věřit. Ale já po pár zkušenostech mohu říci, že patřím mezi skupinu, kterou karma straší ve dne v noci. Nebo tedy aspoň strašívala. Dokud jsem nedospěla k vlastním životním hodnotám a začala se trochu orientovat v tom, co je pro mě správné.
Nikdo není neomylný a všichni děláme chyby. Někteří jich dělají více, někteří méně, ale jsou mezi námi. Sama jsem jich za život pár nasázela a troufám si říct, že některé z nich byly opravdu stěžejní pro můj další vývoj. A po tom, co jsem si prošla svým horším obdobím, bylo mi řečeno přesně to, co jsem už sama věděla - to je ta karma. A nebylo mi to pouze řečeno, bylo mi to předhozeno jakožto výsměch a škodolibá poznámka.
Souhlasila jsem. Přiznala jsem svou chybu a to, že si zásah té světoznámé karmy opravdu zasloužím. Ale existuje důvod, proč se za to člověku posmívat? Sarkasticky si užívat jeho bolest? Jestli tu důvod je, já ho nevidím. A myslím, že každý morálně smýšlející člověk je na tom stejně.
Pro to, abychom přáli někomu něco zlého nemáme nikdy důvod. Protože, když se nad tím zamyslíte; nekonáme škodolibým přemýšlením věc špatnou? Není to věc, za kterou bychom si v tu chvíli zasloužili taky nějaký karmický zásah? Nikdy nemáme právo na to, abychom někomu nepřáli štěstí. A už vůbec ne to, co bychom nechtěli, aby se stalo nám.
Někteří lidé té karmě možná unikají, ale pokud se opravdu rozhodli to špatné rozhodnutí učinit, nemine je.
Chyby se nám nelíbí, nikomu se nelíbí. Ale bohužel, nic s tím udělat nemůžeme.
Ale do té doby budeme stále chybovat, učit se z našich chyb a trpět jejich následky a jejich vyrovnávání.
Všechno se nejspíše děje z nějakého důvodu. A abychom byli takoví, jací jednou být máme, musíme chybovat. Ne nadarmo se říká, že chybami se člověk učí.
My si musíme projít všemi těmi situacemi, problémy a starostmi, které nám život do cesty postaví, musíme učinit pár špatných rozhodnutí, abychom věděli, která budou příště lepší. Musíme nadělat všechny chyby, které udělat máme. Ale ne proto, abychom se za nimi mohli ohlížet a vyčítat si je, jelikož co se stalo, to už nezměníme. Ale proto, abychom si z nich vždy odnesli nové zkušenosti. Přijmuli jejich následky. Poznali, co je to bolest, abychom ji příště již nezpůsobovali.
Chyby tu vždy byly, jsou a budou.
A v životě, který nám byl dán, je absolutně nemožné je nedělat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama