Dopis mému minulému já

19. března 2018 v 20:33 | Drýmr |  life
Dopisy jsou jedna věc, která tu navždy bude s námi. Ať už se technologie posune kamkoliv, vždy nám bude psaná forma slov vyhovovat víc, než cokoliv jiného. Ať už píšeme dopis opravdový, nebo jen zprávu na facebooku, pořád mají naše myšlenky černé na bílém (teď už v podstatě jakékoliv barevné kombinaci která existuje) největší váhu.
Ale zkoušeli jste někdy napsat dopis sami sobě? Co můžete napsat sami sobě, když o sobě všechno víte?
Jelikož Vaše současné já to s Vámi prožívá a Vaše budoucí já již zažilo, adresátem není nikdo jiný, než Vaše já minulé.
Takže, drahá Adélo z minulých dob,

vím, že jsi v minulosti měla spoustu problémů, jež pro tebe znamenaly konec světa. A ve všech těch případech jsi došla k závěru, že přijdou věci horší a proto se v tu chvíli všechny ty problémy zdály jako nejvíce banální. Ale nech mě povědět ti jednu důležitou věc: I přesto, že ty horší věci opravdu přišly a určitě jich bude ještě mnohem více, tvé problémy vždy znamenaly hodně. Nikdy to nebyly zbytečné starosti, protože každé starosti jsou těžké, bez ohledu na jejich důležitost. Chápu, že pro tebe bylo jednu dobu hrozné, že ti uteklo vyznamenání o jednu dvojku, nebo že jsi musela ukončit praxi kvůli neštovicím, či že jsi nevěděla, jak říct rodičům, že se ti líbí holky nebo že jsi dostala ředitelskou důtku. Dokonce chápu i to, že tě štvalo, když ti opravář na táboře schoval všechny dopisy pod šifrou, protože sis pro ně nestihla včas přijít.
Ale chtěla bych ti říct, že všechny ty problémy jsi zvládla, tak jako spolu zvládneme i ty další, co nás čekají. Takže ať už se teď trápíš nad tím zbytečným linkováním okrajů v sešitě na přírodovědu v šesté třídě nebo si lámeš hlavu nad svým zlomeným srdcem, bude to lepší. Vždycky.
Vlastně bych ti chtěla říct spoustu věcí. Chtěla bych tě pochválit za to, jak jsi úspěšně zvládla přežít základku, udělat přijímačky na svou vysněnou střední, dostala se k maturitě, jak jsi přežila dva měsíce nechodit, když jsi byla nepozorná a zlomila si kotník.
Ale chtěla bych ti toho hlavně hodně vyčíst.
Přála bych si, aby mi mé budoucí já tento dopis napsalo, když jsem byla na tvém místě.
Nejvíce bych ti chtěla asi vyčíst to, jak se momentálně, ať jsi kdekoliv, chováš k lidem ve svém okolí. Ona ta tvá kamarádka opravdu nemohla za to, že se zamilovala zrovna do někoho, kdo se tobě pouze líbil. A ty jí to přesto vyčítáš a nejspíš už pěkně dlouho. Sama nejlépe zjistíš, že láska si nevybírá svůj cíl a nejde ovlivnit. A také zjistíš, že přátelství je kolikrát přednější než tyto věci.
Přestaň vyčítat svým rodičům, že tě nikam nepouštějí, když tvé kamarádky chodí již ve čtrnácti ven za tmy, nedej bože na diskotéky a oslavy plné alkoholu. Tvoji rodiče moc dobře ví proč to dělají a budeš neskutečně ráda za to, že to dělali, protože teď jsou to ti nejlepší rodiče, jaké sis mohla přát. A také postupem času přijdeš na to, že jsi na všechny ty věci měla opravdu dost času a poznala jsi je přesně v době, kdy jsi měla.
Stejně tak nedělej naděje lidem kolem sebe. Neslibuj to, o čem předem víš, že nesplníš. Sama poznáš, jak nepříjemný pocit to je, když ti někdo, kdo pro tebe v tu chvíli znamená tolik, vytvoří naděje, které poté nedorazí. Takže až ti opět někdo dá najevo, že pro něj znamenáš víc, než bys ty chtěla, zkus mu nenásilně, ale důrazně říct, že stojíš jen o přátelství. A doufej, že ta osoba bude stejně tolerantní, jako budeš ty, až se to brzy stane tobě.
Stejně tak, měj dál ráda lidi, co tě odmítli, protože oni nemohou za to, že ty jsi pro ně nebyla ten jediný člověk, kterého v životě každý má. A budeš se tomu divit, ale s jejich odchodem přijde někdo mnohem lepší, díky komu budeš šťastná. Šťastnější, než kdy dřív.
Neodsuzuj za zády lidi, co tě mají rádi, protože jednoho dne přijde den, kdy ti někteří z nich nejvíc pomohou, ať už s úkolem z matiky nebo ti ve složité životní situaci podají jednu z mála pomocných rukou. A ty jim za to poděkuješ.
Stejně tak bych chtěla zmínit i to, že se svět netočí jen kolem tebe. Ať už svět tvých nejlepších přátel, kteří mají také své problémy, o kterých ty ani nevíš, jelikož si myslí, že se ti s nimi nemohou svěřit, nebo svět tvých učitelů na základní škole, kterým tam ráda cpeš všechno, co víš. Ne všichni kolem tebe se cítí dobře, když se snažíš chovat jako něco víc, než oni.
Každý jsme nějaký a brzy to pochopíš.
Takže si přestaň hrát na něco, co nejsi. Nesnaž se hrát si na něco, co jsou tvoje spolužačky z města. Nemusíš mít 1000 přátel na facebooku, co nejvíc lajků na nové profilovce, artsy instagram nebo ty nejsledovanější tweety na twitteru. Nesnaž se zapomenout na vesnici a město, ve kterých jsi vyrůstala, zažila první dětské lásky, první zábavu a první přátelství, nesnaž se dělat, že nic z toho v tvém životě nikdy neexistovalo, jelikož přesně v těch buranech, které jsi tak galantně hodila za sebe, jednou poznáš nejen lásku, ale i nová přátelství, která ti neskutečným způsobem změní život.
Buď hrdá na své dětství a nezapírej, jaký život jsi žila v minulosti.
Další věc, kterou bys měla vědět a dát si na ni pozor je to, co si myslíš sama o sobě.
Teď úplně nejde o to, že si myslíš, že jsi zmatena svou orientací, nebo že nevíš, co z tebe může být.
Nehledě na to, že orientaci přestaneš řešit v momentě, kdy se poprvé zamiluješ a své existenční krize vždy vyřešíš s největší grácií.
Ale nelíbí se mi, že si o sobě myslíš, že jsi tlustá, protože nejsi. A i kdybys trošku při těle byla, vždy se někomu budeš líbit. Nejsi ani ošklivá jen proto, že máš pár beďarů, kdo je kolem tebe v tvém věku nemá? Stejná věc platí i s rovnátky a brýlemi - nevypadáš jako ošklivka Betty ani Katka, vypadáš jako ty a mnoho lidí už si tě tak zamilovalo, ať už jsi slepá, či jsi mívala křivé zuby. A dokonce existují i lidi, co mají větší nos, než máš ty. Ano, opravdu jo a ty je poznáš.
Nekoukej na své povinnosti jako na něco, co musíš dělat, aby jsi měla klid. Třeba taková hra na klavír se stane jednou z tvých největších vášní a hlavně krátkým únikem před světem venku. A to ani nemluvím o tom, že díky hudbě získáš několik přátel, které doteď máš.
Zkrátka a dobře, buď sama sebou.
Je mi jasné, že tímto dopisem nic nezměním. A nejde jen o to, že ani nemůžu. Ale o to, že abys byla taková, jakou se chystáš stát, musíš všechny tyto věci zažít. Musíš si projít všemi těmi situacemi, problémy a starostmi, abys dospěla k tomu, jaká jsi teď. Já.
Musíš udělat všechny chyby přesně tak, jako jsi je udělala a neohlížet se za nimi nebo si je vyčítat, jen se z nich pouč, protože teď už s nimi stejně nic neuděláš.
Musíš poznat, co je to bolest, abys ji sama nezpůsobovala.
Musíš být tebou.
Mnou.
A až si příště nebudeš svou volbou jistá, věř mi, že já taky nebyla. A že i když byla ta volba špatná, vedla k tomu všemu, co je teď náš život - k přátelům, k lásce, k rodině a hlavně ke štěstí.
Takže si to prostě užij a těš se na to, až ti všechny ty věci dojdou.
Jo a hlavně prosimtě, přestaň už psát ty trapný dopisy.
Je to fakt klišé.
Mám tě ráda,
s láskou, tvé současné já.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Sacharin Sacharin | E-mail | Web | 22. března 2018 v 20:03 | Reagovat

Fakt pěkná projížďka tvým životem, super forma zpracování - zařazuji do výběru na TT Dopis. :)

2 Drýmr Drýmr | 22. března 2018 v 20:20 | Reagovat

[1]: To je pro mě neskutečná radost se dozvídat. Moc děkuji!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama