láska existuje

21. ledna 2018 v 20:04 | Drýmr |  life
Tak se to stalo! Věřili byste tomu? No jestli ne, tak se nedivím, protože já tomu nevěřím doteď. A to je to už tři měsíce. Reálné. Opravdové. Skvělé.

Vlastně tomu není tak dávno (vlastně je to přes rok, ale uteklo to jako voda), co jsem sama na tento blog napsala, že nevěřím v lásku. Nejspíš to bylo hlavně proto, že jsem byla v tu chvíli zrovna naprosto otřesně zklamaná nějakým klukem nebo holkou (žádný nálepky hah) a proto jsem si vylejvala svoje srdce až za hrob. Přitom, abych byla naprosto a kompletně upřímná, tak ve všech těch hanobeních lásky jsem lhala, protože v té době jsem za sebou už 3 větší lásky měla.
Ta první byla taková lehká. Prvák, první kluk, "první láska", byli jsme považování za super pár co spolu vydrží hodně dlouho.
Ve skutečnosti jsme byli spíš dětská láska, kamarádi, co se občas políbili a vydrželo to skoro 4 měsíce.
Když člověk není zamilovaný, delší vztah ho začne už nudit. Všechno se zdá tak nahrané a stereotypní, že máte pocit, jakoby to byla povinnost. A v tu chvíli by Vám mělo dojít, že to povinnost není. Že je to pouze jedna velká lež. A nejen tomu druhému, ale i sobě samotnému. Ale myslela jsem si, že to byl první člověk, kterého jsem milovala.
Má druhá láska byla taková zvláštní, zase ničím jiným. To už jsem měla dokonce tento blog. Zmiňuji se o ní (byla to dívka) zde a zde. Byla to první naprosto neočekávaná záležitost, co mi zatočila hlavu, poslala motýly do žaludku a moje známky o trochu níž. Ale o hodně mi zlepšila život. Druhá myšlenka na lásku.
Poslední záležitost už byla trochu reálnější. Pokud si pamatujete, z tohoto článku, byla to pro mě asi ta nejtěžší věc, jakou jsem si musela projít a moc tomu nepřidávalo, že mi to zkazilo skoro celé léto. Musím popravdě asi říct, že lásce se to z těch všech tří podobalo nejvíce. Ale ani to nebylo ono.
Kdykoliv se mě někdo třeba před půl rokem zeptal, kolik lidí jsem v životě milovala, odpověděla jsem, že tři. Ale to je, jak už vím teď, také velká lež. Před koncem léta 2017 jsem nikdy zamilovaná nebyla.
Dokud jsem nepotkala osobu, která mi otočila celý život vzhůru nohama.
Ze začátku to byla trochu kamenitá cesta, ale tak by to mělo být pokaždé.
Není to sranda.
Každopádně, otevřeně můžu přiznat, že jsem zamilovaná. Poprvé v celém svém životě doopravdy zamilovaná.
A je to krásné.
A s příchodem lásky jsem změnila jak svůj pohled na svět, tak i sama sebe.
Vždycky jsem si o sobě myslela, že jsem hodná. Že si nezakládám na názorech jiných lidí a že jsem prostě nějaká.
Ale teď jsem konečně pochopila, co přesně to vůbec znamená být hodným člověkem.
Být tolerantní a trpělivá. To je podle všeho také vlastnost, kterou jsem si ho získala. A není vůbec nejkrásnější pocit tohle slyšet od někoho, koho milujete?
Další věc, která mi hodně otevřela oči byl rozhovor s mým nejlepším kamarádem.
Jednou, ještě na začátku, se mě zeptal, zda jsem polepšitel, či spokojitel. Pokud jste ve vztahu polepšitel, znamená to, že jste s někým, kdo je lepší než Vy a v podstatě si ho nezasloužíte. Pokud jste spokojitel, jste podle všeho ten lepší a ten, jehož musí být partner hoden a může být rád, že s ním vůbec jste, když máte na lepší.
Ze své stupidity jsem jako první věc řekla, že jsem spokojitel.
Chápete to? Jak jsem vůbec mohla něco takového někdy vypustit z úst? Nikdy jsem si nechtěla za nic nafackovat víc, než za tuto větu. Přitom je to tak prosté.
V lásce neexistuje nic takového, jako jsou tyto dva odporné termíny. A kdo mi bude v budoucnu tvrdit, že ano, tak asi nikdy necítil tu opravdovou lásku.
I když člověk udělá v životě hodně chyb, není nejlepším studentem, synem, kolegou, kamarádem, nikdy to není tak, že by si neměl zasloužit Vaši lásku. Právě naopak. Jestli si sám o sobě myslí, že si Vás nezaslouží, je to tak, že si Vás zaslouží víc než kdo jiný. Jelikož to Vy mu právě můžete vždy pomoct stát se lepším v čemkoliv, v čem to může být podle něj potřeba.
Láska je zvláštní. Nejvíc divné je ale to, ji najednou chápat tak, jako jste si mysleli, že to není možné. Ale zároveň je to krásné.
Milovat a být milována je dle mého názoru zatím ta nejlepší věc, co se mi v životě stala.
A i když vím, že to může kdykoliv skončit, že to nejspíš nemusí vydržet navždy (a ani nevydrží, jelikož se chystám na hodně dlouhou dobu odjet, ale nikdy nevíte co všechno se může stát), stále si to užívám. Protože právě o tom to je. Užívat si tu lásku, ten pocit, to štěstí, co Vás svírá pokaždé, když toho člověka vidíte a nebo naopak nevidíte ale víte, že ho uvidíte, či když Vám dochází, jak se díky němu změnila Vaše osobnost. A jeho také.
Není nic krásnějšího probouzet se s myšlenkou na to, že někoho takového máte.
I když máte Vy i on své chyby.
Protože o tom to je. Neznamená to milovat člověka i přes chyby. Ale s jeho chybami.

Milujte se. Milujte všechny a všechno a nekoukeje na nedokonalosti.
Svět je zamilovanýma očima jiný. Ale jestli to znamená, že lepší, nevadí mi to.
Protože jestli chceme svět změnit, nemůžeme na něj koukat na takový jaký je, ale takový, jaký by být měl.

Snad nám všem to štěstí vydrží. Ať už ho najdeme v čemkoliv.
A pokud jste ho ještě nenašli, tak Vám z celého srdce přeji, aby se tak stalo.
Je to krásné.

Mějte se krásně. A tu duhu jezte! Je to potřeba.
Váš,
Drýmr.
P.S.: Pod článkem najdete anketu týkající se toho, zda láska existuje, či ne. Tak neváhejte a zapojte se!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama