Všechno, co jsem kdy chtěla

8. října 2017 v 19:09 | Drýmr |  life
Všechno, co jsem kdy chtěla.
Jasný, to si každý z nás řekl určitě už minimálně jednou, ne-li víckrát. Všechno, co jsme kdy chtěli, máme v životě v jednom kuse.

Zrovna minulý týden jsem šla o půlnoci po mém rodném městě, ovíněná s kebabem v ruce a se svým nejlepším kamarádem a to byla zrovna chvíle, ve které jsem si řekla, že mám všechno, co jsem kdy chtěla. Přitom jsem v kapse měla posledních pár drobných a stále zlomené srdce. A i když často říkáme, že ne, tak peníze potřebujeme a často i chceme, takže jsem zdaleka neměla všechno, co jsem kdy chtěla.
Popravdě bych řekla, že všechno, co chceme, nikdy mít nebudeme. To je moudro života, které si říká každý, ale nikdo se jím tak úplně neřídí. Život prostě není dokonalý, není ani zdaleka skvělý a pro některé jedince je vlastně naprosto strašný.
Život, jako celkově z filozofického hlediska, ne z toho biologického (bcs rozmnožování) je naprostá sračka, kterou, kdybychom věděli, jaký bude, bychom ani nechtěli zažít.
Za život se toho přihodí hodně.
A úplně nejlepší je, když se to všechno stane během jedné doby, momentu, týdne, dne. To je častá věc a každý z nás ji jednou zažil, a pokud ne, tak ji určitě zažije.
Já momentálně patřím mezi lidi, kteří již zažili a dokonce stále zažívají.
A přesně tenhle týden, kdy se na člověka nasype nejvíc sraček, bývá právě nejdelší. A ještě k tomu je týden před výplatou, takže je fakt dlouhej jak tejden před výplatou.
Každopádně, jsem v úterý našla cestou domů čtyřlístek. Poprvé v životě. Považuji to za jeden ze svých největších životních výkonů, hned vedle toho, že jsem přežila prázdniny, kdy jsem pracovala jako servírka za ubohých 42 kaček na hodinu a dělala zároveň i myčku nádobí, uklízečku a navečer někdy i kuchařku.
Jak jsem ten čtyřlístek nikdy předtím nenašla, stále jsem na to sváděla svou smůlu. Tak třeba teď pomůže? Až to zjistím, musím Vám dát vědět.
Co se týče jiných událostí mého života za ty dva měsíce, řekla bych, že se stále nic nezměnilo.
Osoba způsobilá za mé zlomené srdce se mnou nedávno trávila večer na narozeninové oslavě a musím uznat, že po pár špatných setkáních mě konečně příjemně překvapila a dokázala mi, že moc dobře vím, proč jsem se zamilovala zrovna do ní. Takže jsem si konečně přestala připadat jako idiot, co se zamiloval do největšího kreténa na světě. I když to tak chvíli vypadalo.
Všechno, co jsem kdy chtěla, byl pro mě jednu dobu on.
A jelikož jsem k sobě konečně začala být upřímná, tak musím prostě uznat, že stále je. I když to konečně trochu odeznělo.
A to je právě ta chvíle, kdy si uvědomíte, že život je fakt sračka.
A také je to právě ta chvíle, kdy Vám dojde, že jste měli zůstat lesbou se závislostí na seriálech a nenávistí k fotbalistům.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama