Komentáře

1 Loket Loket | 30. října 2016 v 17:21 | Reagovat

Pálení mostů je náročný, ale časem to fakt bude lepší.. ❤ a co se týče PP tak příští rok spolu prosím! Už na to čekám tak dlouho, že i kdybych měla zlámaný obě nohy, tak se tam poplazim. :'D a srdíčka budou ok ❤ :) protožee.. mě se zdá, że svítá nám ❤ :'D

2 thelifeofdreamer thelifeofdreamer | 30. října 2016 v 17:27 | Reagovat

[1]: Kyčel je ti moc vděčná! ❤

3 Doktor Doktor | 2. listopadu 2016 v 0:16 | Reagovat

Zas skvělý článek! A poslední dobou se objevují i docela často. (y) jen tak dál.. tvoji fans očekávají sepsanou druhou půlku léta. .)
Už víš, s kým pojedeš příští rok?
Je důležité jet s někým, s kým víš, že si to užiješ a bude sdílet tvé nadšení do PP. Pak to bude dokonalé. I když vždycky se může stát něco, co ti otevře oči a posune dál. Buď za to ráda.
~~~
Pálení mostů - to je něco, co nedokáži. Rozhodně si nevzpomenu na jedinou osobu opačného pohlaví, u které bych to dokázal. Proto jsi dobrá, že jsi to v tomto případě zvládla. Chápu jak to pro tebe musí být těžké. Ale teď se asi cítíš svobodněji. Neváže tě minulost, žiješ budoucností.
Já mám s tímhle opravdu problém. Nedokáži člověka vymazat jen tak ze života. Stačí, když mu otevřu pomyslná vrátka do mé duše, a už tam zůstane otisklý. I když zavítá jen na skok a pak zase zmizí, zůstane tam po něm jizva, která při myšlenkách dává o sobě vědět. A že já přemýšlím fakt často. Ten člověk je třeba už přes rok dávno pryč, ale já ty rozletěná dvířka po něm nedokáži zabouchnout. Tím více zamknout. A proto často koukám tou škvírou, jak se ten člověk vzdaluje, (ono většinou ani žádné volání na něj nepomůže, spíše ještě zrychlí). Po tom roce má kolem sebe už úplně jiné lidi. Tím směrem ke mně se ani nepodívá. Přes to všechno se stejně občas u těch dveří zastavím a chvilku se zamyslím nad zážitky a vzpomínkami. Tohle mě asi dost brzdí v otevírání dalším lidem. Možná to nejsou dveře, ale spíš okna. I když je zavřeš, pořád vidíš co je za nimi a marníš před nimi čas, koukáním  tupě ven. A nebo je problém někde jinde. Třeba ty mé dveře ani nemají zavírání, takže si ti lidé jimi kolem mě procházejí, jak se jim zlíbí. Proto jim nedělá problém sebrat se a odejít. Oni nemusí ani udělat to, vzít za tu kliku. Prostě si jen kolem mě procházejí, protože tam je úsměv a pozitivní energie. Většinou. No, pak co odejdou, tak zas chvíli /delší chvíli/ ne. A i přes to, že mi za tu chvilku někdy i dost ublížili, já bych jim po čase stejně znovu naivně otevřel. A pravděpodobně si nechal znovu ublížit. Když já, jak čas plyne, ty špatné vzpomínky vytěsňuji z mysli a nechávám si tam jen ty na krásné chvíle. Je to ale dobře?
No, asi je to správné pálit mosty, jen je to opravdu náročné. Já na to nemám povahu. To prakticky dokazuje i tenhle komentář. Už jen tím, že je...

4 Drýmr Drýmr | Web | 2. listopadu 2016 v 17:16 | Reagovat

[2]: Děkuji moc za tento upřímný a dechberoucí komentář. Muselo dát práci sepsat u dveřní teorii! :)
Očekávejte další článek velmi brzy! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.