Dvakrát v Anglii a sebevražda

1. října 2016 v 21:31 | Drýmr |  places
Myslím, že žádná omluva nebude nutná, protože tento blog je zatím naprosto ne-famous, takže přejdu rovnou k věci.
Nejen, že jsem toho měla hodně, ale taky se mi vůbec nechtělo psát..takže tak.
Teď ale k tématu.
Jestli se chcete dozvědět něco o tom, kam nejezdit na brigádu, můžete rozkliknout článek.



Anglie je krásná, angličani jsou krásný, angličtina je krásná, jediné, co není krásné jsem já v Anglii, když jsem nevěděla, že mě čeká 7 dní ve třiceti stupních, kdo by to byl tušil, co?
Poprvé jsem se (za tento rok, v Anglii jsem již byla když mi bylo osm) do Anglie vypravila na konci dubna, krátce po vydání posledního vydaného článku zde. Jeli jsme se školou, což znamenalo 22 hodin v autobuse s kámoškou, dvěma otravnými spolužačkami, holkou co, volala 24/7 se svým klukem, holkou, co vypadala jako Skrillex a balila mě, holkou která je v naší škole famous a já se s ní konečně mohla bavit, holkou, co hrozně ječela, klukem z thajska, kterému jsem nerozuměla ani Anglicky, natož thajsky (thajsky ani neumím, takže..), klukem, který je na 100% gay, s holkou, co se mi dřív líbila, klukem, co má boží vlasy a je to taky blogger a dalšími lidmi z našeho Hardvardu + se dvěmi božím učitelkami, s cizí školou plných divných lidí, včetně další holky co mě balila, metalistou co vypadal jako Harry Styles a klukem s cibulkou na hlavě, jejich dvěma naprosto nepříjemnými učitelkami, jednou dokonale špatně naladěnou průvodkyní a dvěma idiotama, co si říkají řidiči.
Uděluji si cenu za nejdelší větu na internetu.
Vlastně souvětí.
Právě jsem propadla u pomyslné maturity.
Zpět k tématu.
Když nepočítám spousta otravných lidí v autobuse, včetně kluka co pořád zvracel, kluka co pořád kecal a holky co vážila asi 100 kilo ale prý dřív běhala atletiku (ok Áďo, stop se seznamy), byl to úžasný zážitek.
Byli jsme v Torquay, což je opravdu malebné anglické město, ležící na jihu Anglie. Většinu zájezdu nás doopravdy provázelo slunečné počasí, nejvíce asi v Londýně, kde jsme si spálily obličej.
Když vynechám to, že jsem byla v rodině ubytovaná s mojí bývalou crushkou, tak ubytování bylo naprosto úžasné.
Jediné, co mi pilo krev, bylo 6 hodin, které jsme měli na prohlídku Londýna, takže jsme viděli velké prd.
Jakmile jsem se vrátila domů, nečekala jsem, že se za měsíc vydám do tohoto královského státu znovu.
Zatímco někdo se vyvaluje v létě na pláži, někdo (já) se válí (doslova) po kolena v blátě. Letní prázdniny by se měly nést nejen v duchu zábavy, odpočinku a oholených nohou, ale, především, i práce. A v době, kdy si mí přátelé již mnuli ruce na točení zmrzliny či směny v hračkářství, já se za prací vypravila někam dál a to až na druhou stranu oceánu. Těsně před prázdninami se mi totiž naskytla možnost konečně si vydělat na mého vysněného miláčka iPhone. Po chvilce přemýšlení jsme, spolu se svou, dalo by se říct, nejlepší přítelkyní, sebraly odvahu a napsaly velmi obsáhlý, naprosto "pravdivý" motivační e-mail, obsahující vychvalování té druhé a ujištění o naší velmi tvrdé pracovní morálce, kterou jsem do poslední chvilky balení uplatňovala na nejnovější sérii mého oblíbeného seriálu. Při již zmíněném balení kufru, který mohl mít pouze přesných dvacet dva kilogramů, jež probíhalo vážením každé ponožky zvlášť, jsem se zůčastnila minimálně, jelikož místo toho jsem doháněla v seriálovém světě co se dalo. Když jsme konečně, po dvou hodinách v nedýchatelném letadle, pěti hodinách spánku na letišti, složité cesty předraženou anglickou hromadnou dopravou a půl hodiny čekání na odvoz do našeho nového domova, dorazily na farmu, uvítal nás pouze prázdný dům a živá kráva v koupelně. Iluze o mém novém telefonu jsem ztratila již během prvního dne naší práce, která měla v popisu nasbírat co nejvíce vaniček jahod za odpracované hodiny. Na konci dne jsme se vracely do stanu, kde jsme předtím strávily ledovou noc na karimatkách, s dvacetilibrovkou, zatímco ostatní si hrdě nesli třikrát tolik a ještě čokoládovou zmrzlinu k tomu. Během tří týdnů našeho pobytu jsem se naučila pouze moravské češtině, místo anglického jazyka, jelikož jediní lidé kolem nás byli z Moravy. Dále jsem se naučila, že kdo nekouří, není cool a kdo chce peníze, musí chodit na opdolední směny, jež měly v popisu práce odkrajovat shnilé jahody do marmelády. Takže až si příště koupíte marmeládu, měli byste mít o čem přemýšlet. Jelikož strach našich matek nám nedovoloval koupit si jízdenky na vlak přes internet, žily jsme tři týdny s vědomím, že v České Republice už nás možná nikdo nikdy neuvidí. Myslím, že své sedmnácté narozeniny strávil devět hodin na poli v lyžarských nepromokavých kalhotech ve třiceti stupních málokdo. Tož tak to chodí, když máte rádi jahody, že?
Ale i přesto všechno to byly ty nejkrásnější tři týdny v mém životě, které jsem strávila s těmi nejlepšími lidmi, jaé jsem si jen mohla přát.
A to jsou mé dva naprosto největší zážitky letošního roku. Myslím, že teď by se hodilo pár fotek, ale pravdou je, že je mám na instagramu a přidávat je znovu by bylo velmi zvláštní. Takže jen řeknu - papejte duhu a bude Vám lépe!

PS.: Děkuju Filipovi z Anglie za dovolení k vypůjčení jedné z jeho nádherných fotek. :)
Drýmr.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Baryys Baryys | Web | 10. října 2016 v 13:45 | Reagovat

Anglie je úžasná také jsem tam byla dvakrát. Jednou jsem dokonce týden chodila v Londýně do školy

2 thelifeofdreamer thelifeofdreamer | E-mail | Web | 10. října 2016 v 19:20 | Reagovat

[1]: Anglie je a navždy bude mým nejoblíbenějším místem už jen z toho důvodu, že když mi není nejlépe, stačí mi si vzpomenout na jejich políčka oddělená živým plotem.

3 Doktor Doktor | 14. října 2016 v 12:25 | Reagovat

Letošní prázdniny sis oproti těm předchozím užila naplno. Rodiče jsi nechala doma a vydala se do Evropy. Doufám, že tě těžká dřina v blátě na poli nepřipravila o iluze a touhu studovat v zahraničí.
V evropských metropolích bys potřebovala strávit týden, místo 6 hodin a i tak bys neviděla všechny krásy města. Už na léto plánuješ Anglii #3, či někam jinam po Evropě? Nebo po šíleném cestování budeš raději trávit volno v klidu doma?
Důležité je, mít na cestování dobré vzpomínky, ke kterým se budeš vracet v myšlenkách, když ti nebude nejlépe. (ty špatné většinou stejně brzy částečně zapomeneš) To se teď, když přichází depresivní podzim, bude hodit. .)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama