Nejsem tím, kým mám být...zatím.

7. října 2018 v 17:15 | Drýmr |  téma týdne
Když jsem se před rokem a půl rozhodovala, co budu dělat se svým životem, netušila jsem, že opravdu skočím tam, kde jsem skončila. V letadle, na sedadle 21B (protože mi nějaká stará ženština ukradla místo u okýnka, i když tam sedět neměla) na cestě za pravděpodobně zatím největším dobrodružstvím svého života. A že to bude jedna velká sranda mi bylo jasné už ve chvíli, kdy jsme cestou na letiště chytli tu největší zácpu. A bohužel tu dopravní. Nebo bohudík?

 

Žiju a nepřežívám aneb O lepších zítřcích

14. září 2018 v 13:56 | Drýmr |  life
Mám chuť vykřičet do světa, jak je úžasnej. Mám fakt chuť vylézt na nějakej hodně vysokej kopec a tam celou noc koukat na to, jak se postupně objevují první paprsky vlažného podzimního slunce. Mám chuť udělat všechno proto, aby svět věděl, že už ho zase vidím a že na něm chci být. Být živá, zdravá a hlavně konečně zase šťastná!

Zbytečnosti nebo nezbytnosti?

22. srpna 2018 v 13:37 | Drýmr |  téma týdne
Problém zbytečností je to, že je pro každého zbytečností něco jiného.
Pro někoho to může být právě to, co je zbytečností pro ostatní.
A to je na tom to krásné.
Pro mě těmi zbytečnostmi nejsou věci, jako spíš zvyky. Zvyklosti, které nedělám kvůli pověrčivosti, ale prostě už mi po těch letech, měsících nebo týdnech přijdou nutné.
A jsou dost divné.
 


V co věřím a kdo vlastně jsem

20. srpna 2018 v 15:48 | Drýmr |  life
Někteří lidé jsou křesťané. Někteří jsou buddhisté, jiní vyznávají Islám a jsou tu i tací, co vyznávají v dnešní době již méně populární náboženství a filozofie, jako je judaismus či hinduismus.
Ve svém životě už jsem potkala mnoho lidí, kteří věřili v mnoho věcí. Mám přátele v Jednotě bratrské, mám v životě katolíky i protestanty, mám dokonce i skvělou kamarádku, co je muslimka.
Také mám přátele ateisty. Vlastně většinu z nich.
Ale co jsem vlastně já? Myslím, že se asi budete divit. Protože jestli ano, já se tomu divit asi nebudu. Je to fakt divný. Je mi předurčeno být divná už ode dne, kdy jsem se narodila.

Jak jsem si i já došla na kraj své vlastní komfortní zóny - Irsko 2018

8. srpna 2018 v 16:50 | Drýmr |  places
Někdy je prostě nejlepší někam odjet. A někdy nestačí jen víkend. Ani týden. Někdy vše, co potřebujete je 8 dní s dobrým přítelem po boku, zažívajíc jedny z největších dobrodružství Vašeho života.
A někdy, jen někdy, si při takových dobrodružstvích i ten normálně nebojácný člověk jako jsem já, může dojít až za hranice svých psychických sil.
Zajímá Vás, jak jsem přežívala několik dní na jídle z McDonalds? Jak jsem prostopovala celou zemi s posledními 20 euro?
Jak jsem se ocitla uprostřed neznámého města?
Tak klikněte na celý článek a dozvíte se i víc!

Je v našem srdci místo jen pro jednoho?

3. srpna 2018 v 16:23 | Drýmr |  téma týdne
Zase ta láska. Čím jsem starší, tim víc krásná mi přijde. A reálná. A svobodná, divoká, strhující.
Ale s tím vším samozřejmě přichází i to, jak je zlá. Ošklivá, neúprosná, neovlivnitelná.
Neopětovaná.
Láska k jednomu člověku je silná. A hodně vydrží. A také hodně dlouho.
Ale kdy je konečně čas dát v srdci místo někomu jinému?

Je v životě možné nedělat chyby?

25. června 2018 v 10:38 | Drýmr |  life
Ráda bych se s vámi dnes podělila o další zpracování mých neuspořádaných myšlenek.
Chyby si vyčítáme všichni. Všichni je děláme, někteří menší, někteří větší, někteří více či méně, ale děláme.
Je však možné je nedělat?

Potřebujeme ke štěstí lásku?

13. května 2018 v 20:39 | Drýmr |  téma týdne
Už to bude skoro dva měsíce od posledního článku, ve kterém jsem se rozepsala konkrétně svému minulému já o tom, co by mělo a nemělo dělat. Co ho čeká a nemine a co bude pro něj v následujících několika stovkách dní štěstí.
Tenkrát jsem jen těžko mohla tušit, že následující necelý měsíc od mého dopisu mě čeká taková spousta změn, jaká přišla.
Pojďte se mnou společně přijít na to, jak je štěstí pomíjivá věc a co v mém životě pod pojmem štěstí existuje nyní.

Dopis mému minulému já

19. března 2018 v 20:33 | Drýmr |  téma týdne
Dopisy jsou jedna věc, která tu navždy bude s námi. Ať už se technologie posune kamkoliv, vždy nám bude psaná forma slov vyhovovat víc, než cokoliv jiného. Ať už píšeme dopis opravdový, nebo jen zprávu na facebooku, pořád mají naše myšlenky černé na bílém (teď už v podstatě jakékoliv barevné kombinaci která existuje) největší váhu.
Ale zkoušeli jste někdy napsat dopis sami sobě? Co můžete napsat sami sobě, když o sobě všechno víte?
Jelikož Vaše současné já to s Vámi prožívá a Vaše budoucí já již zažilo, adresátem není nikdo jiný, než Vaše já minulé.
Takže, drahá Adélo z minulých dob,

když nadejde čas loučení, aneb změny

4. března 2018 v 18:28 | Drýmr |  life
Čas podávání přihlášek. Vyplňování dotazníků, zpracovávání maturitních okruhů. Čas odchodu.
Čas.
Aneb když Vám dojde, že nadešel čas loučení.

láska existuje

21. ledna 2018 v 20:04 | Drýmr |  life
Tak se to stalo! Věřili byste tomu? No jestli ne, tak se nedivím, protože já tomu nevěřím doteď. A to je to už tři měsíce. Reálné. Opravdové. Skvělé.

Všechno, co jsem kdy chtěla

8. října 2017 v 19:09 | Drýmr |  life
Všechno, co jsem kdy chtěla.
Jasný, to si každý z nás řekl určitě už minimálně jednou, ne-li víckrát. Všechno, co jsme kdy chtěli, máme v životě v jednom kuse.

Aloe vera teorie, aneb mé filozofické pojetí zlomeného srdce

28. července 2017 v 10:19 | Drýmr |  life
Zamilovat se lze na dva primární způsoby. Buď je to šíleně krásný nebo šíleně hrozný. Když se taková věc teď nedávno stala mně, vyvrcholilo to (a stále ještě bohužel vrcholí) způsobem nejhorším; a to oběma najednou.

Nálepky

8. dubna 2017 v 19:13 | Drýmr |  life
"Ty jsi lesba? Aha. Nevypadáš na to."
"Nejsem lesba," říkám rozhodně a připravuji se na již stereotypní rozhovor, který musím minimálně jednou týdně absolvovat, to asi abych se nenudila. Nebo mě to možná upozorňuje na to, kolik chyb jsem v životě udělala. Nebo na to, že ve světě jsou stále naprosto přízemní lidé, kterým se těžko takové věci vysvětlují. Nebo prostě a jednoduše na to, že na světě je hodně stejných lidí, jako jsem já a třeba je to zrovna ta osoba, se kterou mluvím.
Nemám ráda nálepky. Ne jen ty orientační, ale o tom někdy jindy.

Učím se norsky?

14. ledna 2017 v 0:07 | Drýmr |  life
Novoroční předsevzetí?
Vlastně je to dost jednoduché.
Říká se, že s novým rokem přichází i nové já, tedy pokud to opravdu chci.
Novoroční předsevzetí jsou u mě většinou v podstatě stejná, jako u většiny populace na světě. Což o to, zhubnout, nabrat svaly či zbavit se akné chceme všichni.
Ale tenhle rok se něco změnilo, mám dojem.

Pařížská kráska...moje nová taška ledatak. + Mýty o Paříži

16. prosince 2016 v 17:45 | Drýmr |  places
Letošní rok se u mě nese v mnoha duších - přešla jsem na celkem grunge styl, ve sluchátkách mi pomalu nehraje nic jiného než rock n' roll minulého století, prošla jsem si coming outem, zamilovala se a následně spálila a objevila pár nových, ale úžasných přátel, to nejdůležitější, čeho jsem se tento rok chytila, bylo cestování.
Proto, abych to vzala postupně, jsem se rozhodla Vám dnes představit můj pěti denní výlet do Paříže a s ním spojené trable, ale i radosti. Například mou novou tašku.


Pro více fotek stačí pouze zavítat na můj instagram, který máte i v menu. Stačí kliknout na obrázek.
Hlavně ale klikněte na celý článek!

Všechno je složité, jen my jsme jednoduší. Nebo naopak?

11. prosince 2016 v 19:34 | Drýmr |  life
Předtím, než se začnu omlouvat za další dlouhou odmlku a ještě předtím, než vydám cestopis o Paříži, ráda bych se s Vámi podělila o jednu důležitou věc, která se v mém životě tento měsíc odehrála. A tím nemyslím menstruaci.

teplá Praha aneb další zkažené iluze o lásce

30. října 2016 v 17:01 | Drýmr |  places
Miluju Prague Pride. Duha a úsměvy kam se podíváš, vedro a radost.
Nejteplejší den v roce letos připadl na 13. 8. což je náhodou zrovna mé šťastné číslo.
Kromě toho, že jsem si tam prošlapala vansky, jsem si to opět nádherně užila.
Bohužel, stejně jako minulý rok jsem tam zavítala s někým mně hodně blízkým a opět, stejně jako minulý rok, z toho stejnak nic nebylo.


Jinak všechny fotky jsou mé a kdo má čas a chce vidět kousek z pozitivní energie, může se podívat zde!

Dvakrát v Anglii a sebevražda

1. října 2016 v 21:31 | Drýmr |  places
Myslím, že žádná omluva nebude nutná, protože tento blog je zatím naprosto ne-famous, takže přejdu rovnou k věci.
Nejen, že jsem toho měla hodně, ale taky se mi vůbec nechtělo psát..takže tak.
Teď ale k tématu.
Jestli se chcete dozvědět něco o tom, kam nejezdit na brigádu, můžete rozkliknout článek.


Stresový měsíc

11. dubna 2016 v 20:12 | Drýmr |  random shits
Měla bych se už vážně přestat stresovat.

Kam dál